Co dělat na Valentýn?
Co dělat na Valentýna?
Pro ty,které nemají co dělat na valentýnka,tak at si to tu přečtou...:-)
Ahoj,tak si myslím tady máte jednu radu co bys sis mohla pro sebe udělat,když nemáš kluka
Ukuchti si něco dobrého,né?;-)
A tady máš tipů;-)
Medová srdíčka
250g rozehřátého medu
200g cukru
600g hladké mouky
70g másla
3 vejce
1 prášek do pečiva
1 lžička solamylu
1. | Ze všech přísad vypracujte hladké těsto a uložte na 1 den do lednice. |
2. | Na pomoučeném vále těsto vyválejte na tenký plát.Z toho pak můžete vykrajovat nejen srdíčka, ale i další tvary-podle zásoby vykrajovátek nebo vlastní fantazie. |
3. | Vykrájené tvary upečte ve středně vyhřáté trouby a nakonec ozdobte bílou citronovou polevou. |
Srdíčko pro maminku
doba přípravy je cca 50 minut
Ingredience:
Těsto:
5 žloutků,
50 g rozdrobeného marcipánu,
špetka soli,
3 PL mandlového likéru,
180 g moučkového cukru,
5 bílků,
120 g hladké mouky,
1/2 balíčku prášku do pečiva,
150 g mletých (strouhaných) mandlí,
80 g rozehřátého másla
Poleva
2 balíčky polevy světlé koupené, nebo své udělané,
1 PL jahodové marmelády
Na růžové lístky:
2 PL moučkového cukru,
špetka červené potravinářské barvy
Příprava:
Rozšleháme žloutky, marcipán, sůl, mandlový likér a 90 g cukru. Do našlehaných bílků postupně přidáváme zbylé množství cukru a vyšleháme dotuha. Ušlehaný sníh přidáme do hmoty se žloutky.
Smícháme mouku s kypřícím práškem a přidáme k těstu. Nakonec zlehka vmícháme mandle a rozehřáté máslo.
Těsto nalijeme do srdcové formy vyložené pečícím papírem a pečeme v předehřáté troubě asi 45 minut na 180°C.
Upečené srdce necháme chvíli zchladnout a potom nožem oddělíme okraj formy. Korpus vyklopíme na podnos, stáhneme pečící papír a necháme zcela vychladnout.
Vychladlé srdce potřeme shora i ze stran jahodovou marmeládou, abychom zakryli póry. Polevy rozpustíme dle návodu. Polovinu polevy natřeme na dort a necháme ztuhnout. Zbývající polevu opět rozpustíme a přelijeme do mikroténového sáčku. Ustřihneme malý růžek, kterým nastříkáme květy.
Moučkový cukr, pár kapek vody a špetku barvy promícháme na takovou hmotu, aby vzniklá hmota “odkapávala” ze špejle. Pomocí špejle “vybarvíme” kvítky a necháme zaschnout.
Srdíčko se lépe krájí až druhý den.
Mandlová srdíčka
Na přípravu asi 45 kousků budeme potřebovat: 100 g kvalitní hořké čokolády (nedoporučujeme čokoládu na vaření), 300 g oloupaných najemno mletých sladkých mandlí, 1 lžičku mleté skořice, špetku soli, 2 bílky, 100 g cukru, moučkový cukr na poprášení válu a papír na pečení.
Čokoládu nastrouháme najemno a smícháme s mandlemi a skořicí. Bílky se špetkou soli ušleháme do polotuhého sněhu, do nějž pomalu přisypáváme cukr a šleháme, až se úplně rozpustí. Do bílkového sněhu lehce vmícháme lžící směs mandlí, čokolády a skořice. Rukama namočenýma ve studené vodě těsto pořádně vyhněteme. Pak je vyklopíme na vál poprášený moučkovým cukrem a vyválíme z něj placku silnou asi 5mm. Váleček si občas potřeme cukrem, aby se těsto nelepilo. Formičkou nakrájíme srdíčka a klademe je na plech, vyložený papírem na pečení. Na chladném místě necháme dle časových možností uležet. Předehřejeme troubu na 175 stupňů C. Srdíčka pečeme asi 15-18 minut. Čas se nesmí přesáhnout, aby mandle nezhořkly.
Příprava cca 60 minut
A nebo jestli máte doma vaflovač,tak jsi udělejte vafle do srdíček a na to šlehačku.A je to:-)
Mimochodem,tady mám dva obrázky,ale nenašla jsem k nim recept.Takže se aspon budete oblizovat před obrazovkou:-D
Tady:-)
A,aby tahle stránka byla ještě o něčem a aby ty co nemají co dělat,tak,aby jsi něco hezkého přečetlí,tak tady máte krásné básničky...:-)
A na Závěr Holky...
...aby vám to nebylo líto,že jste sami,tak tady máte něco pro zasmání....Trapásky:-D
TRAPÁSKY PRO POBAVENÍ
Trapné situace se mohou přihodit prakticky kdykoli a komukoli. Není lehké se jim jen tak vyhnout a úplně nejhorší na nich je, že se prostě umí přihodit zrovna v dobu, kdy chceš být ta nejkrásnější, nejdokonalejší a nejchytřejší. Když se za nimi však ohlédneš po nějakém čase, jsou z nich najednou bezvadné veselé historky!
FALEŠNÝ PRSA
Rybule, 15: "Vlastně by mě ani ve snu nenapadlo, že zrovna já půjdu do posilovny trápit vlastní tělíčko! Tělocviku i veškerýmu sportování se už dlouhou dobu vyhýbám, ale když mi moje nejlepší kámoška sdělila tu úžasnou novinu, rozhodla jsem se udělat výjimku.
Radka totiž vypátrala, že Tomáš, kluk, kterýho jsem snad celý rok tajně milovala, začal pracovat ve fitnescentru u nás na sídlišti. Radku jsem ukecala, aby začala chodit cvičit se mnou, a doufala jsem, že se s Tomem konečně sblížím. A abych se mu doopravdy líbila, vyrazila jsem na nákupy a pořídila si docela fajn oblečky na cvičení. Když jsem se však do nich doma nasoukala, zjistila jsem, že se mi má už tak žalostně malá prsa snad ještě více zmenšily... Napadlo mě řešení - Vycpu si podprdu vatou! V koupelně jsem si znatelně vylepšila svůj dekolt a byla jsem na svůj nápad skutečně pyšná. Připadala jsem si děsně sexy!
Druhej den jsem už konečně vyrazila s Radkou a vylepšeným poprsím do posilovny. "Skvělý, je tu Tomáš," špitla jsem na kámošku, když už jsme byly obě převlečený. Suverénně jsem k Tomášovi docupitala a poprosila ho o odbornou pomoc. Tomáš na mě mohl oči nechat a s radostí nám vysvětloval, jak funguje každý z přístrojů a jak na něm máme správně cvičit.
Zrovna jsem ležela na břichu, když jsem ucítila, že se mi jedno prso začíná vysunovat ven. S rukama překříženýma přes hrudník jsem utekla do šatny a posilovnu jsem bleskurychle opustila za Tomova posměšného pohledu. Tím byl konec mého sportování i flirtování."
HUDBOU OPILÁ
Sandy, 14: "Ach jo, zase ta odpoleska, bleskolo mi hlavou, když jsem se ráno probudila. Ne, že by mi škola nějak moc vadila, ale přímo nesnáším tu dlouhou přestávku před odpoledním vyučováním. Abych se nenudila, šupla jsem si tentokrát do batohu svoji novou empétrojku, kterou jsem dostala od našich k narozeninám. Nosím ji teď sebou kamkoliv jdu, hudbu prostě zbožňuju. Poslední dobou ujíždím na hip-hopových věcičkách a když sem sama, tak si při poslechu klidně i nahlas zpívám.
Dopolední vyučování uběhlo naštěstí docela rychle, tak jsem si došla na oběd a poté se vrátila do třídy. Zbývalo mi ještě hodně času, nikde nikdo, proto jsem zalovila v útrobách batohu a vytáhla si sluchátka a malý přehrávač. Pustila jsem si Fergie a když přišla na řadu moje oblíbená, začala jsem tancovat po celý třídě jako šílenec. Dokonce jsem si stoupla i na stůl a pobrukovala si do rytmu.
Pak jsem se podívala ke dveřím a myslela jsem, že to se mnou sekne. Stál tam náš učitel dějepisu a očividně se skvěle bavil. Vlastně ani nevím, jak dlouho tam byl a co všechno viděl, každopádně se mu od té doby nemůžu hanbou podívat zpříma do očí. A on mi občas řekne "tanečnice", čemuž se ostatní pokaždé diví."
SŮL NAD ZLATO
Mirečka, 16: "Dlouhou dobu jsem přemýšlela, jaký dárek dám svýmu klukovi k narozeninám. I když jsme spolu byli už skoro rok a já ho znala snad stejně dobře jako sebe, pořád jsem nevěděla, čím ho překvapit. Pak jsem dostala skvělý nápad! Kromě nejnovějšího cédéčka Michalovy oblíbené kapely jsem ho chtěla překvapit vlastnoručně upečeným dortem.
Konečně nastal den "D". Na oslavu, která se konala u Michala doma, jsme pozvali spoustu kamarádů, a když už se všichni sešli a oslavenci poblahopřáli, předala jsem mu své dárky i já. Z dárků byl nadšenej a já samozřejmě taky, jelikož jsem viděla, že všechna ta šílená práce s pečením se vyplatila.
Michal rozkrájel dort a nandal dílek po dílku všem kamarádům. Já jsem čekala, jaký bude ohlas. Ale potom se to stalo! Všichni včetně mého miláčka začali dort plivat a nechápavě po sobě koukali. Naštěstí zakročil Michal: "Víš, možná by ten dort byl lepší, kdybys ho neosolila, ale i přesto tě miluju, ty můj blázínku!"
Po tomhle projevu dostali všichni přítomní záchvat smíchu a ještě dlouho do noci se všichni bavili o mém povedeném dortu. Bylo mi trapně, ale uznejte - stávají se přece daleko horší věci:-)"
A ještě něco pro vás...
Nějaká romantika musí bejt,né?;-)
POTKALA JSEM HO NA BRIGÁDĚ
Možná vám to bude k smíchu, ale toho pravýho jsem potkala v kravíně. Dlužila jsem mamce na mobil, na kterej mi půjčila, a protože prostě jiná brigáda nebyla, šla jsem do kravína. Dvakrát nadšená jsem z toho ale nebyla. Připadalo mi to jako promarnění práznin, na které jsem se tolik těšila. Od rána do večera jsem kydala hnůj a dojila krávy, ale co se dalo dělat?
Po dvou týdnech se tam však objevila nová pracovní síla. Byl o rok starší než já, měl nádherně čokoládově hnědé oči a vlysy po ramena. Jak jsem zanedlouho zjistila, jmenoval se Davit a taky si chtěl přilepšit nějakou tou korunou, aby si mohl koupit nové kolo. A já jsem se do něj na první pohled zamilovala! Chvíli jsme chodili jeden kolem druhého, usmívali jsme se na sebe jak sluníčka, ale já už to po týdnu nevydržela. Napsala jsem mu krátký vzkaz, aby večer přišel k rybníku, a nenápadně jsem mu ho zastrčila do kapsy pracovních kalhot, které vysely v šatně. A on skutečně přišel! Celou věčnost jsme si povídali a mě bylo ihned jasné, že si skvěle rozumíme. Pak mě doprovodil domů, kde mě poprvé políbil. Podobných večerů jsme pak spolu strávili spoustu, ale vzpomínky na to naše úplně první rande jsou ty nejkrásnější!
Hanka,16
LÁSKA JE JEN CHEMIE
Nikdy jsem nebyla typ sebevědomý holky, kolem které se motalo hned několik kluků najednou. Ne, že bych si připadala ošklivá nebo tlustá, ale prostě se o mě kluci nikdy nijak zvlášť nezajímali a já žila jen pro trošku hezký známky. Nemyslete si ale, že jsem nějakej šprt!
Jednoduše mě odjakživa bavila fyzika, matika a ze všeho nejvíc chemie, což mám asi v genech po tátovi fyzikovi. Už odmalička mě fascinovaly nejrůznější pokusy a čím víc sem rostla, tím více věcem jsem přicházela na kloub, což mi dělalo neuvěřitelnou radost.
Na Silvestra na mě však moje samota nějak dolehla a já si dala závazek, že hned z kraje nového roku změním svůj přístup k mnoha věcem. Především jsem toužila po lásce. Sice jsem už nějaký ten měsíc tajně pošilhávala po jednom klukovi z našeho chemickýho kroužku, ale ten byl za prvý pořádně zahleděnej do svých zkumavek a za druhý byl natolik hezký, že by si šidivé myšky, tedy mě, neměl šanci ani všimnout.
Jednoho dne jsem se odhodlala k podstatnému činu. Tedy - poslala jsem inzerát do seznamky mého oblíbeného časopisu a se zatajeným dechem jsem třikrát denně prohlížela poštovní schránku, jestli tam na mě konečně nečeká malé psaníčko s nějakou odpovědí. K mému obrovskému zklamání mi na můj inzerát odpověděli samí ňoumové a kluci, se kterýma bych si neměla co říct.
Když už jsem se smířila s tím, že se mi schránka přestala plnit odpověďmi, čekala na mě jednoho dne doma tajemná červená obálka. Čekala jsem, že to bude další z těch otrapů, takže jsem ani nepospíchala s jejím otevřením, ale nakonec mě zvědavost přemohla. Když jsem dočetla docela zajímavý dopis a dobrala se až k podpisu adresou, ztuhly mi rysy - Lukáš Procházka? Přesně tak se přece jmenuje ten kluk z chemického kroužku! Když jsem pak vysypala z obálky taky fotku, byla jsem si už 100% jistá, že je to ON!
Druhý den jsem šla do školy jako ve snu. Lukáš na mě už čekal a jeho pohled hovořil za vše. "Dostala jsi můj dopis?" zeptal jsem mě docela nejistým hlasem. "Jasně, že jo! Ale klidně jsi mi to mohl normálně říct!" Lukáš jen pokrčil rameny a celou záhadu objasnil: "To jo, jenže já jsem se tak dlouho odhodlával, až jsem jednoho dne našel tvou fotku v tom časopise a bylo mi jasný, že pokud něco hned nepodniknu, tak tě ztratím. Byla to více méně taková sázka do loterie, ale pořád ještě nevím, jestli jsem vyhrál..." Já jsem se jen usmála a políbila ho se slovy. "Gratuluju k výhře!"
Pokus
(Hay-linka, 14. 3. 2008 15:59)